Programátorka Babu Červenková – vývoj aplikací na míru pro jógová studia i medicínské obory

Babu Červenková: Vdechuje život aplikacím, které usnadňují život

Aktivní a činorodá Babu Červenková zaujme na první pohled. Nejen vystudováním dvou naprosto odlišných oborů, ale také podnikavostí. Ve svém portfoliu má několik úspěšných projektů jako vývojářka aplikací. Stojí za projektem CFHero, který pomáhá ulehčit každodenní život pacientům s cystickou fibrózou, a společně se svým partnerem vytvořila jednoduchý rezervační systém Zenamu. V rozhovoru Babu prozradí, jak se loutkářka dostane k programování nebo jaké těžkosti mohou nastat při vývoji aplikací.

Co spojuje loutkářství a svět IT? Babu Červenková

Nejdříve jste vystudovala vyšší odbornou školu herectví, obor loutkářství, poté softwarové inženýrství. Jak se to přihodilo?

Je zajímavé, jak náš život častokrát určují úplné náhody. Softwarovým inženýrem jsem vlastně náhodou. Vždycky jsem měla, a doteď mám, potřebu něco tvořit, zároveň mě ale baví technika a počítače obzvlášť. Jenže dřív se moc nenosilo, že by holky programovaly. Doteď si pamatuju, jak se mě po přihlášení na počítačový seminář na střední škole spolužák zeptal, jestli to budu s klukama zvládat. Zvládala, dokonce jsem z informatiky i maturovala.

Po střední škole jsem si dala přihlášku jak na elektrotechnickou fakultu na ČVUT, tak na herectví. V 19 letech ale zvítězilo herectví a počítače šly stranou. Po 3 letech, už s loutkohereckým titulem, jsem věděla, že potřebuji více tvořit než interpretovat. Takže jsem si podala přihlášku na divadelní režii a architekturu. Nevzali mě ani na jedno. Teď bych řekla naštěstí, ale tehdy to byla samozřejmě tragédie hodná divadelního světa.

V tu dobu moje super máma v novinách objevila, že se otevírá nová fakulta informačních technologií, kam berou studenty bez zkoušek, tak ať to tam zkusím. A já si doteď pamatuji, jak jsem jí říkala: „Proč ne, aspoň se naučím něco o počítačích.“

Programátorkou kvůli strachu z přijímaček

I když jste tehdy zvažovala ještě přihlášku na stavební fakultu, kvůli strachu z přijímaček jste nakonec dala přednost studiu počítačů. Vzali vás. Jaké to bylo?

První rok to bylo peklo, protože jsem po loutkařině opravdu už nic neuměla z matematiky.  A věci kolem počítačů? Na to byl jeden středoškolský seminář a pár propařených hodin u počítačových her krátký. Brečela jsem týden, co týden, že jsem úplně hloupá, o to víc jsem se ale učila. Nakonec jsem první ročník zvládla dobře, což mě společně s tím, že jsem si tam našla super lidi kolem sebe, docela povzbudilo. Všichni tehdy říkali, že první ročník na vysoké je nejtěžší, takže jsem se vesele pustila do ročníků dalších. I když to nakonec byla dřina od začátku do konce, nedám na naši alma mater dopustit. Studium mi umožnilo mít práci, která mě opravdu baví.

Dalo by se najít něco, co mají tyto naprosto odlišné světy, loutky a počítače, společného?

Zdá se to možná trochu paradoxní, ale obojí může být velmi tvůrčí a kreativní práce, nebo taky rutinní nuda. Paradoxně herectví mi přijde nakonec více rutinní činnost než programování.

Myslím, že se díky bohu už změnil obecný názor, že holky a technika nejdou dohromady. Hodně se posunulo myšlení společnosti jako celku a existuje spousta super iniciativ a podpůrných programů jako třeba Letní škola IT pro holky na FIT ČVUT, Czechitas apod.

Když jsem psala loutkovou pohádku pro děti, bavil mě ten tvůrčí proces. Když jsme s ní ale později jezdili několik let po různých školkách nebo akcích, bylo to sice zábavné, ale pořád dokola. Tím nechci herectví shazovat, mám mnoho přátel a známých, kteří tím žijí a jsou v tom naprosto skvělí. Mně se však otevřely nekonečné možnosti tvorby a vlastně celý svět až díky programování. S jedním projektem jsem byla například tři měsíce pracovně v Singapuru, což byla úžasná zkušenost.

Plánujete věnovat se oběma oborům?

Měla jsem to štěstí být u opravdu skvělých projektů. Navíc technologie jdou hrozně dopředu, pořád se něco nového učíte a objevujete. Loutkařinu jsem pověsila na hřebík a vrhla se do víru tvorby softwaru. I když kdo ví, v mé nejnovější roli junior parent manager jakožto novopečený rodič se teď můžu zase k loutkařině trošku vrátit. Nedávno jsme si pořídili vtipné prstové maňásky, tak uvidíme, jestli zaujmou.

Velkou výzvou jsou health tech aplikace

Kromě Seznamu jste pracovala také jako vedoucí vývoje mobilní aplikace pro slovenský startup, stojíte za aplikací pro pacienty s cystickou fibrózou. Proč zrovna tahle nemoc?  Jak nemocným vaše aplikace pomáhá?

Někdy vás může zajímavým směrem postrčit jedna věta. Co se týče aplikace CFHero, tak ta moje byla: Jó, já vám s tím pomůžu. S CFHero jsme nakonec vytvořili fantastický tým a super aplikaci, získali mnoho ocenění a byli v EIT Health programu, což byla další úžasná zkušenost. Aplikace teď pomáhá zábavnou formou zefektivnit a zkvalitnit dlouhé inhalace a dechové rehabilitace pro mladé pacienty s CF ve čtyřech zemích. Díky zkušenostem z CFHero jsem se mohla podílet na další healthech mobilní aplikaci PMCardio, což je inovativní aplikace pro interpretaci EKG pomocí umělé inteligence.

Přiznám se, že na vás velmi obdivuji vaši činorodost. Kromě práce zvládáte pracovat na dalších projektech, cvičit, věnovat se rodině. Jak to všechno stíháte?

Jsem přiznaná workoholička, a proto se vždy věnuji několika projektům najednou. Ať už jde o hlavní činnost přes den a další projekty večer a o víkendech, nebo rozdělení času napůl. Během studií na ČVUT jsem si o víkendech hrála s loutkami. V době, kdy jsem pracovala jako vývojářka softwaru, trávila jsem večery a víkendy prací na CFHero. Po přechodu na volnou nohu jako programátorka jsme se s partnerem pustili ještě do projektu Zenamu.

Za tu dobu jsem si vyvinula celý mně na míru šitý systém, jak toho stihnout hodně a jak pracovat a učit se efektivně. Využívám celou řadu technik pro prioritizaci, třídění úkolů nebo měření času. Opravdu hodně využívám technologie, třeba nedávný boom s ChatGPT a využití AI v každodenní práci, to je úplně něco pro mě.

Náročnou práci vyvažuji jógou, procházkami se psem a teď i s kočárkem. Před rokem bych vám ještě řekla, že i kvalitním spánkem, ale ten teď jaksi není na pořadu dne.

Za projektem Zenamu stojí láska k józe

Zmínila jste váš partnerský projekt Zenamu, o co přesně jde?

Zenamu jsme začali tvořit jako takový hobby projekt asi tři roky zpátky a původně to měla být platforma pro jógu. Nějak se nám to ale pozitivně zvrtlo.

Zenamu je rezervační systém pro jógu, pilates, tanec a další skupinová cvičení, kterým je přesně šitý na míru. Není to jen nějaký univerzální, a tudíž složitý rezervační systém pro všechno možné (bazény nebo squashová centra apod.), ale nabízí jednoduchou správu a administraci pro otevřené lekce, kurzy a vícedenní workshopy.

Oba jsme programátoři a dost nám záleží na uživatelské přívětivosti. Chtěli jsme vytvořit opravdu jednoduchý a přehledný rezervační systém nejen pro studia a instruktory, ale i pro jejich klienty, což se nám myslím podařilo, alespoň podle ohlasů.

Proč by si měla jógová studia rezervační systém pořídit

V čem vidíte přínosy rezervačního systému?

Kromě toho, že nabízí vlastní designovou stránku s přehledným a vždy aktuálním rozvrhem, umožňuje také vytvoření permanentek nebo kreditů, které si klienti mohou koupit stejně lehce jako na e-shopu. Sama hodně dbám na efektivitu své práce, takže za mě největší přínos pro majitele studií a lektory je hlavně v ušetření času a snížení administrace. Klienti se kdykoliv přihlašují a odhlašují sami, bez posílání sms, e-mailů nebo WhatsApp zpráv. Systém běží automaticky 24/7.

Když jsem se bavila s majiteli studií, zmiňovali jako velmi častý problém odhlašování klientů na poslední chvíli. Prostě vám pípne sms, že nestíhají, a je to, a vy jste přitom už odepsali jiným třem lidem, že už je na lekci plno. Zenamu to řeší tím, že umožňuje nastavit limity pro odhlášení nebo storno poplatky, a navíc podporuje automatické přihlášení náhradníků, když se místo uvolní.

Kolik stojí pořízení Zenamu?

Pro začínající lektory, kteří pořádají jen pár lekcí za měsíc, je Zenamu zdarma. Pro studia s více lektory a ty, kteří se již etablovali na jóga scéně, mají více lekcí nebo nabízejí i kurzy a workshopy, je Zenamu rezervační systém cenově dostupným řešením bez skrytých poplatků nebo omezení. Ostatně – přesvědčte se sami na www.zenamu.com.

Aplikaci Zenamu jste primárně vytvořili kvůli józe. Jógu sama aktivně cvičíte, byl to tedy důvod?

Je to tak, jógu jsem začala cvičit vlastně kvůli programování. Osm a více hodin denně u počítače a nošení notebooku v tašce přes jedno rameno mě fyzicky odrovnalo. Kvůli bolestem zad jsem začala chodit na jógu a od té doby mě nebolí. Cvičení proto doporučuji i svým kolegům v práci.

Co pro vás jóga znamená?

Dlouho jsem jógu brala jen jako protahování těla. Sice jsem uměla dát ruce až na zem nebo čelo na kolena, ale při nácviku dechů nebo při meditacích jsem stejně pořád přemýšlela nad pracovními věcmi.  Až později jsem si z jógy začala brát i její další blahodárné aspekty, jako je zklidnění mysli, naladění se na sebe, poslouchání vlastního těla, a hlavně umění nemyslet.

Jak pracuje programátorka

Co bylo na projektu nejtěžší?

Dotáhnout jakýkoliv projekt do produkce bývá náročné, lidé mimo obor si často myslí, že se aplikace napíše jednou a pak už je to hotové. Jenže software je trochu otesánek, který potřebuje hodně pozornosti, a to zvlášť ve chvíli, kdy si myslíte, že je to hotové.

Pro mě je vždycky nejnáročnější čas po prvním spuštění nebo po nějakém větším updatu, kdy se začnou projevovat chyby nebo nedokonalosti. Technické se vyřeší snáz, ale jsou to větší nervy. Zákazník třeba napíše, že mu něco nefunguje, nebo vám aplikace padá, tak se to musí řešit hned. Někdy je to drobnost, jindy zapeklité chyby, které vás zaměstnají klidně do rána. Produktové chyby sice nejsou tolik bolavé, ale zaberou více času. Navíc s každým dalším updatem hrozí, že se rozbije, co dřív fungovalo.

Než si to sedne, je potřeba počítat s časovou rezervou a obrnit se trpělivostí. Kdo není technik, slaví hned po nasazení aplikace do produkce. Já doopravdy slavím až tak měsíc po spuštění.

Je velmi inspirující vidět, že se i křehká žena dokáže prosadit a být úspěšná ve světě, který je spíše doménou mužů. Co vám pomohlo? Co byste poradila těm, které jsou teprve na začátku?

Myslím, že se díky bohu už změnil obecný názor, že holky a technika nejdou dohromady. Hodně se posunulo myšlení společnosti jako celku a existuje spousta super iniciativ a podpůrných programů jako třeba Letní škola IT pro holky na FIT ČVUT, Czechitas apod. Kdyby to existovalo v době, kdy jsem začínala já, určitě bych toho využila. Mně osobně pomohlo, že jsem si vůbec nepřipouštěla, že bych na to jako holka neměla. Poznámky na škole typu, a kdo za tebe napsal ten úkol, jsem prostě pouštěla rovnou z hlavy pryč a obklopila jsem se super lidmi, kteří o mně nepochybovali. A v práci jsem se naštěstí nepotkala s překážkami kvůli tomu, že jsem holka. Doporučila bych pěstovat si zdravou sebedůvěru, učit se a zdokonalovat své schopnosti. Ale to, řekla bych, platí obecně v jakémkoliv oboru.

Podle mých zkušeností je úplně jedno, jestli jste holka nebo kluk, protože buď vás technika baví a máte na ni buňky, nebo ne. A to je jediné kritérium pro to, jestli být, nebo nebýt programátor.

Pracujete na něčem dalším? Na jakých projektech byste se ráda podílela?

Aktuálně je top priorita projekt rodina, nicméně ještě jen tak pro radost tvoříme s kamarádkou kartovou hru na postupné sebezlepšování s prvky upevňování kamarádství –  nazvali jsme to YOROKO.

Do budoucna bych také chtěla samozřejmě ze Zenamu udělat nejlepší rezervační systém pro skupinová cvičení a zapracovat do něj všechny nápady na vylepšení, kterých je pořád dost a dost.

Do nějaké té ještě delší budoucnosti se uvidí, velmi ráda pracuji na projektech s medicínským zaměřením (HealthTech) a obecně projektech s přesahem dělat tenhle svět lepší.

Zdroj fotografií: Zenamu