Jak ilustrátorka Markéta Vydrová obléká knížky do výtvarného kabátu

Markéta Vydrová je jedna z nejlepších českých ilustrátorek dětských knížek. Její knižní ilustrace získaly několik cen. Nejvíce si však Markéta Vydrová váží mezinárodního ocenění z roku 2011 White Raven za knihu Strašibraši aneb tajemství věže v Kamsehrabech. V současnosti pracuje na své jubilejní, sté knížce. Jak se pracuje ilustrátorce na volné noze, která nepotřebuje reklamu? Kolik práce stojí za barevnými obrázky v knížce a jak se ilustrace dostanou do knížky?

Od zemědělství k výtvarnému umění

Vystudovala jste zahradní architekturu. Věnovala jste se někdy tomuto oboru profesně?

Vlastně jsem se zahradní architektuře nikdy nevěnovala. Vždycky mě lákala ilustrace. Hned po škole a po mateřské se to začalo ubírat právě tímto směrem a já jsem se tomu rozhodně nebránila.

Jak jste se dostala od zahradničení k malování?

No, já se dostala spíš přes malování malou odbočkou k zahradničení. Chtěla jsem studovat, ale po gymnáziu jsem byla krátce zaměstnaná v prodejně květin patřící zemědělskému podniku Sempra. A ze zaměstnání jsem mohla jít studovat jen školu, která by byla oborově příbuzná s vykonávanou prací.

Hledala jsem, jestli by se v tom oboru nenašlo něco, co by alespoň vzdáleně uspokojilo mou touhu studovat výtvarné umění. Samozřejmě spojení zemědělství a výtvarno je poněkud bizarní. Nikdo nečekal, že budu mít šanci něco takového najít.  Můj kamarád, který je zahradním architektem, mi tenkrát poradil, že mým představám by mohla alespoň částečně odpovídat právě zahradní architektura. Fakulta byla pod tehdejší Vysokou školou zemědělskou (dnes Mendelova univerzita).

Takže jsem měla jasno. Na škole bylo asi pět hodin výtvarky týdně, plus projektování a další předměty s výtvarnem spojené.  Toho jsem v zemědělství ani nedoufala dosáhnout, ale povedlo se. No a po škole jsem se zase hned vrátila k malování.

Pamatuje si na svou první zakázku? Co to bylo?

Úplně první zakázkou byla práce pro liberecké nakladatelství AZ-Kort, pro které jsem složila několik básniček pro děti a doprovodila je svými ilustracemi. Byl to takový maličkatý sešitek, jmenoval se Drobečky pro vrabečky. Ale první skutečnou knihou byla kniha veršů pro děti mého bývalého manžela Daniela Vydry Na co hrají varani. A ta vyšla v roce 2004 v tišnovském nakladatelství Sursum.

Hodně začínajících ilustrátorů mi píše o rady, jak se stát ilustrátorem a tak jsem popsala, co je potřeba k tomu, aby se člověk stal ilustrátorem.

Dokázala byste si představit, že děláte něco jiného než malování?

Ano, dokázala, ale až jako druhou volbu. Určitě bych dokázala dělat i zahradní architekturu, chtěla bych psát knihy, chtěla bych letět do vesmíru, ráda bych byla i lékařkou, archeoložkou, novinářkou, pilotkou, zahraniční dopisovatelkou. Můj alternativní seznam je ještě mnohem delší, ale vyšlo mi ilustrování, a to byla vždycky moje první volba.

Inspirace k malování je všude kolem

Máte velké štěstí. Mnoho lidí jen sní o práci, kterou by chtěli dělat. Odkud čerpáte inspiraci pro svoje obrázky?

Vlastně je to jednoduché. Co mám namalovat, to je určeno příběhem knihy. Jakým způsobem to namaluji, které scény z textu vyberu, to je zase na mně. K tomu, jak ilustrace uchopit, jakou jim dát podobu, mě inspiruje prakticky všechno. Velmi ráda cestuji a pořád, pořád se dívám a vše si pro sebe ukládám do hlavy, pozoruji místa, lidi, situace a vše pak propojuji se svou hodně nezkrotnou fantazií.

Jak dlouho trvá, než namalujete jeden obrázek?

To je opravdu různé, od jednoduché perovky, která trvá několik minut, až po složitou plnobarevnou dvoustránkovou ilustraci, která zabere třeba i týden. V průměru malý barevný obrázek, okolo 10 × 10 cm, trvá 2–7 hodin, podle složitosti a výtvarné techniky.

Zdařilé ilustrace potřebují povedený text

Sledujete práci svých kolegů? Čí ilustrace se vám líbí?

Sleduji, s velkým obdivem a pokorou. Je spousta skvělých výtvarníků, kterým patří veškerá moje úcta, ať žijících, či těch, co nás už opustili. Určitě musím zmínit Jiřího Trnku, Adolfa Borna, Zdeňka Buriana, ze současných Pavla Čacha, Renátu Fučíkovou, Vlastu Baránkovou, Františka Skálu Jr., Galinu Miklínovovou. Opět by to byl nekonečný seznam. Máme tolik báječných výtvarníků!

Se spisovateli Milošem Kratochvílem nebo Davidem Laňkou jste vytvořila ověřené autorské duo. Máte více takových autorů knih, se kterým se vám dobře pracuje?

Vlastně by se dalo říci, že každý z autorů, které jsem ilustrovala, mě bavil. Je to tím, že si texty k ilustrování vybírám sama, a tedy pokaždé sáhnu po někom, kdo mě oslovuje.

Velmi dobře se mi pracuje s Martinou Drijverovou. Se Zuzkou Pospíšilovou jsme vytvořily dlouhou řadu knih, bezvadná je Lenka Rožnovská, Stanislav J. Juhaňák, Tomáš Vondrovic. Musela bych asi vyjmenovat všechny své autory. I ty, se kterými jsem se nikdy osobně nesetkala, protože jsme se minuli v čase, jako například Astrid Lindgrenovou nebo Antoine de Saint-Exupéryho.

Jak probíhá spolupráce mezi vámi a autorem textu? Mluví vám autoři do ilustrací?

Spolupráce je moc příjemná a vzájemně si do práce nemluvíme, já respektuji práci spisovatele a on zase mou. Ony jakékoli vzájemné zásahy by byly spíš kontraproduktivní, navzájem důvěřujeme své profesionalitě a spoléháme na ni. Jako já nemohu autorovi diktovat, jak má napsat či předělat svůj text, ani on mi neříká, jak mám malovat své ilustrace.

Máte nastavené podmínky spolupráce? Musí se vám líbit příběh, který byste měla ilustrovat?

Ano, v tom jsem velmi striktní. Zásadním měřítkem je to, aby se mi text líbil. Musí být duchaplný, nápaditý, mít takovou tu jiskru, která zažehne plamen v srdci a touhu malovat. To je základní podmínka.

Odmítám zakázky, kdy dostanu požadavek, aby to bylo například ve stylu Disney či někoho jiného. Ale to se stalo jen ve dvou případech a tu práci jsem odmítla. Jinak po mně takový nesmysl nikdo nechce, takže můžu malovat jako Vydrová. Pak je zde ještě další věc – někdy musím odmítnout i velmi krásný text, protože nemám volný termín. Stává se, že nakladatel je trpělivý, naštěstí se najdou i takoví, kterým stojí za to si zhruba ty dva roky počkat. Asi na tak dlouho dopředu mám totiž permanentně domluvené zakázky.

Jak ilustrovat knihu?

Jak vznikají vaše ilustrace? Prozradíte nám, jakým způsobem pracujete? Jak si svou práci rozvrhujete?

• První čtení

Od chvíle, kdy mě nakladatel osloví s nabídkou, je hodně práce do okamžiku, než začnu se samotným malováním. Když se mi text líbí a přijmu ho, následuje jeho několikeré přečtení. Při tom prvním jen vnímám děj a nechávám vše volně plynout.

Při tom už mi v hlavě naskakuje podoba hrdinů, prostředí, různé scénky a také výtvarná technika, kterou použiji. O tu si kniha řekne sama.

• Rozprava s knihou

Je to poněkud záhadný proces, každá kniha na mě nějak promluví a vybere si svůj vlastní výtvarný kabátek. Následně si rozpočítám, kolik ilustrací kniha potřebuje, aby byla rovnoměrně proilustrovaná. Pak znovu čtu a vybírám nejlepší scény ke ztvárnění. Přitom si dělám poznámky do rukopisu, kde a o čem ilustrace bude.

• Čmáranice

Když mám rukopis celý opoznámkovaný, sedám si ke stolu a jen tak si čmárám, abych dostala do ruky podobu postav vystupujících v knize. To dělám i během poznámek, když mě něco napadne, přímo na okraje stránek rukopisu si tužkou naskicuji nějaký motiv nebo obličej.  Ale ani tak nezapomenu, jaká byla moje představa. Jen mám občas touhu to tak narychlo zachytit.  U knihy Malý princ jsem asi půl roku dopředu nosila pouze v hlavě spoustu ilustrací v jejich finální podobě. Ani jednu jsem nezapomněla. V knize všechny jsou.

• Skicování

 Potom čtu rukopis důkladně znovu a skicuji ilustrace dle svých vlastních poznámek a dle textu. Maluji ručně. Napřed jen tužka a pak se pustím do barev. Okamžik, kdy mám naskicováno, miluji, ráda dávám obrázkům finální podobu.

• Manuál k sazbě

No, a když je vše namalováno, čtu rukopis znovu, když chystám pro grafika manuál k sazbě. Ten, kdo knihu sází, musí vědět, kam která ilustrace patří, a já mu do elektronického textu vložím své poznámky o umístění. Všechny ilustrace, které namaluji, také skenuji a chystám pro knižní sazbu. Do podoby ilustrací nezasahuji, ale než jsou připraveny jejich elektronické verze pro tisk, je s nimi ještě spousta práce. Spoustě výtvarníků tyhle práce dělává grafické studio, ale já si ilustrace pokaždé zpracovávám sama.  Stejně jako kompletní návrh grafické podoby knihy, knižní obálku a další. Než je kniha připravena k vysázení a k následnému odeslání do tisku, je to obrovská práce, která mě ale moc baví.

Je mi jasné, že každá kniha je jiná. Dá se říct, kolik času vám průměrně zaberou ilustrace do jedné knížky?

Knižní ilustrace se rodí pomalu

Úplně nejčastěji mi kniha trvá jeden nebo dva měsíce – takových je nejvíce. Méně časté jsou ty, které trvají čtvrt roku, a tu a tam už se mi stalo, že jsem pracovala na knize i půl roku, například na učebnici matematiky, učebnici českého jazyka nebo na Malém princi od Antoine De Saint-Exupéryho. To byly opravdu náročné věci. Učebnice byly náročné na přesnost a množství ilustrací, Malý princ zase složitostí výtvarné techniky a též množstvím a velikostí ilustrací. Ale byla to nádherná práce, která mě nesmírně obohatila.

Marketing a reklama ilustrátorky na volné noze

Jak získává ilustrátorka na volné noze zakázky?

Osloví mě nakladatelství nebo si mě vyber autor. Občas se stává, že mi dá práci nějaká firma, která potřebuje jednotlivé ilustrace nebo nějakou grafiku. Já sama si nic nesháním, pořád něco přichází. Díky bohu.

Jako ilustrátorka jste začínala v době, kdy ještě zdaleka nebyly masově rozšířené sociální sítě. Využíváte je nějak ke své práci? K propagaci nebo k získávání nových pracovních příležitostí?

Začínala jsem vlastními webovými stránkami, které stále udržuji aktuální. Před pár lety se k tomu přidal Facebook.  Nechtěla jsem tam být, ale umluvilo mě jedno nakladatelství – chtěli po mně profil kvůli prezentaci knih a mé práce. Ze stejných důvodů jsem i na LinkedIn a na Twitteru, ale žádnou závratnou aktivitu zde nevyvíjím. Mám ráda živý čas, ne ten elektronický.

Když se klube na svět nová kniha, hodím pár obrázků na svůj facebookový profil, ale jinak mě sociální sítě až tak nebaví. Jsem tam spíše výjimečně.   Využívám je především jako informační prostor o nově vznikajících knihách. Jak už jsem zmínila, mám práce hodně, takže k získávání zakázek sociální sítě nepotřebuji. Reklamou je pro mě každá kniha, která se dostane mezi čtenáře i odbornou veřejnost. Jednou jsem to počítala, výtisků knih s mými ilustracemi vyšlo přibližně přes 300 000, to je celkem rozšířená reklama. Ale jedna výjimka existuje. Mám i nějaké vlastní sezonní projekty, například kalendáře, a zrovna u nich hledám své zákazníky zčásti i přes FB.

Spolupracovníci

Staráte se o své podnikání sama, nebo vám pomáhají odborníci?

Mám svou zlatou skvělou účetní, což je nekonečná pomoc. Můj nejlepší a strašně šikovný kamarád je tiskař a grafik, který tiskne mnohé z mých knih. Dává mi nesmírně cenné rady ohledně předtiskové přípravy dat. Společně děláme i vlastní projekty, například kalendáře či grafické práce pro různé firmy. Propagací se nezabývám, to je věc nakladatelství, dělají reklamu knihám a tím i mně.

Home office

Pracujete z domu nebo máte někde svůj ateliér?

To je můj sen, mít svůj ateliér! Ale pracuji doma. Pozvolna se ale víc a víc zakusuji do představy, že jednou ten ateliér mít budu! Naštěstí nedělám velkoplošné věci (zatím), a tak můj domov, částečně v ateliér proměněný, mi zatím postačuje. Na jednu stranu je to strašně fajn, že to mám do práce tak blízko, na druhou stranu se takto velmi těžko odděluje osobní život od pracovního.

Tomu rozumím, jak to tedy máte oddělené?

Mám svůj vlastní výtvarný pokoj – bydlím s mladší dcerou, studentkou, která je už dospělá, velmi samostatná a šikovná a také má svůj vlastní pokoj. Vzájemně se nerušíme, ale když chceme, vždycky jsme sobě nablízku. Starší syn, který má už vlastní bydlení, nás chodí navštěvovat.

Máte svoje rituály, kterými zahajujete svoje pracovní dny?

Ano, to mám. Udělám salto vzad, třikrát mrknu přes levé rameno, svezu se na kolotoči a maďarsky řeknu nějaké pěkné japonské přísloví. A když to některý den nevyjde, dám si jen kafe. Jak se trošku proberu, vyřídím maily a pak přemýšlím nad tím, co a jak budu malovat. V tom přemýšlení vplouvám mezi barvy a papíry a nápady a texty a začínám s malováním.

Jak se dostane ilustrace do knížky

Soudě podle vašich krásných obrázků rituály fungují. Jaké používáte techniky?

Mou nejoblíbenější technikou je akvarel, tuš a pastelky, ze všeho nejraději mám kombinovanou techniku, ve které spojuji akvarel, lavírování tuší, pak pastelky, ale i mechanické věci jako třeba sůl, ráda také používám práškové barvy, batiku, temperovou bělobu, různé škrábání, vytlačování… také alkohol (na papír, ne do sebe).

Jak se vaše ilustrace dostane do knihy?

Cestu ilustrace do knihy jsem už trochu popsala, když jsem mluvila o tom, jak vznikají moje ilustrace. Tedy až do okamžiku, kdy je v elektronické podobě pošlu do grafického studia nakladatelství. A zde je pokračování: ve studiu je kniha vysázena ve speciálním programu – dojde k vložení ilustrací do textu a vytvoření tzv. tiskového souboru pdf. K tomu ještě kompletně připravím obálku knihy, její předsádky a celkový návrh grafické podoby, což pak následně také dostane podobu tiskových souborů.

A pak tyto soubory dostane tiskárna, která knihu bude tisknout a kde je s jejím zrozením ještě velká spousta práce. Často jezdívám do tiskárny na náhledy a spolupracuji s panem tiskařem, který vše vyladí k naprosté dokonalosti. Když je kniha vytištěna, svázána a zavěšena do desek (to znamená do obálky), putuje do na nakladatelství, odtud na pult knihkupectví a do dětských ruček. A nejednou pak přijde otázka: jak se ty obrázky do knihy vlastně dostaly? No, tak přesně takhle 🙂

Jak skloubit rodinu a práci na volné noze

Máte dvě děti. Bylo náročné pracovat na volné noze, když byly malé?

Ano, bylo. Nakonec se ustálil určitý systém, který celkem fungoval. V první řadě dalo hodně práce vysvětlit rodině, že nemohu v pracovní době vařit, prát a uklízet. Stejně jako oni si neodskočí ze školy či z práce domů, aby uklidili. Můj bývalý manžel je velmi starostlivý a spolehlivý táta. S jeho pomocí se vše nakonec podařilo. Když byly děti ve škole a manžel v práci, malovala jsem. Jakmile přišli domů, dělala jsem mámovské věci a fungovala pro rodinu, dokud všichni neusnuli. Pak jsem se zase vrátila zpět ke své práci. Většinou jsem pak ještě pracovala tak do jedné, do dvou v noci. I když jsou dnes děti dospělé, práce do pozdních hodin mi zůstala dodnes. Myslela jsem si, že budu mít více času, ale ne. Asi mám víc práce.

Pracujete i o víkendech nebo večer, nebo máte pevně stanovenou pracovní dobu?

Víkendy probíhají podobně jako všední dny. Ale snažím se tu a tam si o víkendu udělat volno. Nedaří se to moc často, ale když se to povede, moc si to užívám. A když si volný čas udělám a vyjde tak, že nejsem zrovna s přáteli nebo nemám naplánovaného něco jiného, přemýšlím, čím bych se tak nejlépe bavila. Většinou přijdu se skvělým nápadem: že si pro radost něco namaluji! To je tak, když je vaše práce současně i koníčkem.

Občas mezi lidmi

Souhlasím. Mít práci jako koníček je velká výhra. Nechybí vám ale kontakty s jinými lidmi, když pracujete z domu?

Ani ne. Já k životu nepotřebuji dav.  Mám nablízku své děti a skvělé přátele, se kterými se vídám, jezdím na besedy s dětmi a mám i pracovní kontakty. Není to tak, že bych denně byla někde venku, spíš jen občas. Maximálně mi to vyhovuje, protože ke své práci potřebuji hodně klidu a možnost ponořit se, soustředit se na ni.

Stýkáte se s ostatními kolegy z oboru?

Ano, občas se s někým z kolegů potkám, mnozí se stali mými dobrými přáteli.  Tahle setkání mám moc ráda.  Skvěle si popovídáme, baví nás stejná témata, vyměňujeme si zkušenosti, nápady, historky z psaní, malování a “nakládání” knih a tak podobně.

Ilustrátorka na cestách

Pracujete duševně, u čeho se odreagováváte? Kde si nabíjíte baterky?

Já nesmírně miluji cestování. Tuto vášeň jsem objevila až v posledních letech a mám stejně potrhlé přátele, se kterými ji podle možnosti naplňuji. To je moje absolutně největší dobíječka energie. Také ráda kouknu na film, poslechnu muziku, projedu se na kole anebo… si něco namaluju.

Necháváte se vozit cestovkami, nebo máte ráda cestování po vlastní ose? Kam jezdíte nejraději?

S cestovkami vůbec ne. S přáteli si vše naplánujeme sami, od letenek přes ubytování až po všechny trasy, které chceme projet a projít. Vše se děje po vlastní ose. Nemohu říci, kam jezdím nejraději, protože nesmírně ráda poznávám nové, pokaždé mě to dokonale uchvátí.

Takto jsem například s přáteli navštívila Maroko, s patnáctikilovou krosnou vystoupala na jeho nahoře zasněženou čtyřtisícovku Jebel Toubkal, spala jsem ve stanu u vesnice Imlil v podhůří Toubkalu, viděla údolí Ourika, chodidly se dotkla rozpáleného písku Západní Sahary a nohy mi omývaly vody Atlantiku. Letos jsem byla takto na Mallorce a viděla její úžasné horské vesničky a neuvěřitelné serpentiny, tisíce olivovníků, ale také nejstarší magnolie na světě a místo, kde žil Frédéric François Chopin se spisovatelkou George Sandovou. A zamilovala jsem si polévku gazpacho. Nejsem typ plážové povalečky, chodím, koukám, zkoumám, objevuji…

Jak se stát ilustrátorem? Markéta Vydrová sepsala návod

Co byste poradila začínajícím ilustrátorkám? Ženám, které láká pracovat na volné noze, ale bojí se do toho jít?

Nejdůležitější ze všeho je láska k tomuto povolání a s tím spojená neustálá tvrdá práce na svých schopnostech. Pokud skutečně máte talent a odhodlání a jste schopny nekonečné trpělivosti a oddanosti této práci, pokud vaše fantazie cválá jako kůň, pak neváhejte a zkuste to. Velmi doporučuji mít třeba své vlastní stránky, na které umístíte své práce, abyste měly co nabídnout. A potom neúnavně oslovujte nakladatele. A stále, stále malujte. Zpočátku určitě vřele doporučuji mít pevné zaměstnání a při něm občas ilustrovat knihu. V okamžiku, kdy se to začne přelévat a uvidíte, že se ilustrováním knih uživíte, jděte do toho! Je to nádherná práce, sice vás nečeká materiální bohatství, ale to duševní určitě ano.

Hodně začínajících ilustrátorů mi píše o rady, a tak jsem na svých stránkách alespoň v základu popsala, co je potřeba k tomu, aby se člověk stal ilustrátorem. Povídání najdete na adrese www.marketavydrova.cz .To důležité je zabarvené fialově. Moc všem ženám, které se rozhodnou vydat za svým snem, fandím, věřte, že vždy je možné, abyste své sny uskutečnily!

Pohlazení na konec

Sama pro sebe jsem si jednou vytvořila filosofickou úvahu, která hodně charakterizuje můj přístup k lidem a k životu: Vše máme dělat s láskou a také k lidem přistupovat s láskou a být laskaví. Pro nevlídné i vlídné slovo je to stejně daleko, záleží jen na mně, co zvolím. A protože nelaskavost je lenost srdce, tak já nikdy nechci nechat své srdce zahálet.