Jak budovat sebevědomí? Vyzkoušený postup psychoterapeutky

Kde se v nás bere přesvědčení, že za nic nestojíme? Kdo za to může? Jak můžeme na svém nízkém sebevědomí zapracovat? O sebehodnotě a o tom, jak se dá budovat zdravé sebevědomí, jsem si povídala s psychoterapeutkou Janou Neuwerthovou Šmýdovou.

Jak se pozná člověk s nízkým sebevědomím

Představa nesebevědomé puťky je většinou spojována s nenápadnými ženami, které se bojí promluvit ve společnosti a příliš se neukazují. V partnerství se nedokážou prosadit, upozaďují se. Nevěří, že by je někdo mohl milovat takové, jaké jsou. Šedé myšky, které neumí říct ne.

Je to opravdu tak? Nebo za vámi chodí i lidé, kteří se této představě vymykají?

Svoje sebevědomí chodí řešit i lidé, do kterých byste to neřekli. V práci jsou mistři, ale v osobním životě si nevěří, a naopak. Oceňuji každého klienta, který sebral odvahu a přišel svoje potíže a bloky řešit. Pokud vytrvá, výrazně se osobnostně posune a na konci spolupráce se cítí líp. Vím to i podle sebe, před lety jsem sama docházela na psychoterapii. Po skončení jsem pociťovala obrovskou změnu, která mě dovedla až k tomu, že jsem se začala terapiím věnovat profesionálně.

Rodiče ovlivňují vnímání sebe sama

Ovlivní rodiče výchovou to, jak se děti vnímají? To, zda z nich vyrostou sebevědomí dospělí?

Ano, jako rodiče máme ke svým dětem velkou odpovědnost, nastavujeme jim hranice, předáváme svoje vidění světa. Poukazováním na to, co se nám na dětech “líbí” a “nelíbí”, v nich utváříme obraz toho, jak později vidí samy sebe. Co v jedné rodině vnímají jako špatné, ve druhé vůbec neřeší, a naopak. Když si tyhle věci postupně zvědomíme, pomůže nám to osvobodit se od přesvědčení, která si v sobě neseme z dětství. V článku 8 nejčastějších rodičovských hříchů zjistíte, jakým chováním své děti ovlivňujeme. Přesvědčení nejsou “pravdou” o nás, jsou pravdou o tom, co bylo v rodině vnímáno jako dobré a co jako špatné.

Úkolem naší spolupráce je najít přijatelné řešení situace a změnit klientův postoj, jak k “problému” přistupovat v budoucnu.

S jakými nejčastějšími přesvědčeními se ve své praxi setkáváte?

My, Češi, jsme zaměření spíš na to, co nám nejde, a na následné opravování těchto „chyb“. Takhle vychováváme děti v rodinách a je na to rovněž zaměřený náš vzdělávací systém. A jak jsme od malička zvyklí, že se nám pořád něco „nedaří,“ jsme přesvědčení, že je lepší raději zůstat u toho, co už známe, a moc neriskovat. Raději zůstat ve vztahu, který mi nevyhovuje, raději nepodnikat, raději necestovat, protože je to nebezpečné. Ve výčtu bych mohla pokračovat dál. Kdyby nás od malička víc podporovali v tom, co se nám daří, nevěnovali bychom takovou pozornost svým chybám a následným strachům a omezením, že neobstojíme.

Za nízkým sebevědomím stojí špatná komunikace

Dá se obecně říci, proč lidem nejčastěji chybí sebevědomí?

Při práci s klienty často vyjde najevo, že za nízkou sebedůvěrou a sebehodnocením stojí problémy v komunikaci, ať už v rodinách, v práci nebo ve společnosti vůbec.

Častěji ke mně chodí introverti, pro které je komunikace s ostatními těžší. Necítí se při ní dobře, nejsou ve své kůži. Jejich pocity pak negativně ovlivní i to, jak vnímají sami sebe, mají pocit selhání a jejich sebevědomí klesá. Kvůli tomu se mohou cítit nejistí také ve vztazích, což se projevuje někdy až chorobnou žárlivostí.

Jsou muži sebevědomější?

Je rozdíl, když za vámi přijde muž nebo žena? Vnímáte nějaké odlišnosti v problémech nebo přístupu podle pohlaví?

Ani ne. Muži i ženy přicházejí s tím, že mají “problém”, se kterým si neví rady, a jsou ve velké nepohodě nebo stresu. Úkolem naší spolupráce je najít přijatelné řešení situace a změnit klientův postoj, jak k “problému” přistupovat v budoucnu.

Z mého pohledu má terapie tři fáze:

• Úleva, že se s problémem vůbec začalo pracovat.
• Hledání řešení problému.
• Změna postoje k podobným problémům v budoucnu.

Jak si zvýšit sebevědomí – krok za krokem

Jak si člověk může uzdravit sebevědomí? Jde to vůbec?

Podle mých zkušeností ano, posílit sebevědomí se dá naučit, ale bez práce to nepůjde. Jak na posílení sebevědomí?

• Přestaňte se srovnávat s ostatními, ujasněte si, co všechno vám jde. To je základ, na kterém se dá stavět a dále jej rozvíjet.
• Nezaměřujte svou pozornost na to, co vám nejde. Zaměřte se na to, co vám jde. Každý má vlohy k něčemu jinému.
• Buďte na sebe hodní. Pochvalte se za to, co se vám povedlo. Nenadávejte si, když vám něco nejde. Zkrátka, buďte na sebe milejší.

Počítejte s tím, že dokonalé sebevědomí neexistuje. Když však změníte náhled na sebe, bude vám lépe. A o to jde.

Jak budovat sebevědomí svépomocí?

• Sepište si, co umíte. A nezaměřujte se jen na pracovní oblast, přidejte i věci, co jste dokázali v osobní rovině. Jaké úspěchy slavíte ve vztazích, ve sportu, jaké svoje mentální hranice jste překonali, co jste zvládli. Vyhraďte si na to pár dní. Zapište si všechno, co se vám podařilo. Ať se jednalo o zkušenosti z dětství, nebo úspěch, který se stal před týdnem.

• Potom se zaměřte na to, co vám nejde. Nepodstatné a malicherné věci vyškrtejte a věnujte se jen podstatným oblastem, ve kterých se chcete zlepšit. U každého bodu si rozmyslete, co můžete pro zlepšení udělat, a pak si cestu k cíli rozplánujte do malých splnitelných kroků.

• Postupujte pomalu, krůček po krůčku. Lidé často chybují v tom, že si na svá bedra naloží příliš složitý úkol, který pak nedokončí. Propadají beznaději, což se opět odrazí na jejich malém sebevědomí.

Jako příklad dám sebe. Dlouho jsem se trápila tím, že to moc neumím s počítačem. Nakonec jsem došla k tomu, ze mě žádný IT specialista nebude. Naučila jsem se jen to, co potřebuji ke své práci, a o další rozvoj se nesnažím. Moje hlava to stejně nebere.

V práci sebevědomá, doma šedá myška aneb nízké sebevědomí ve vztahu

Stává se, že přijde žena, která je v práci sebevědomá, ale ve vztahu k partnerovi je šedou myškou, která sebou nechá zametat?

Ano, hezkým příkladem byla třeba Monika, třicetiletá vedoucí obchodu, která měla velmi přísné rodiče. Od dětství ji srovnávali s ostatními. Neustále poslouchala, co všechno se jí nevede a co by měla zlepšit. Její naučená automatická reakce byla podřídit se a být co nejlepší.  Tvrdě pracovala, dělala všechno pro to, aby byla dokonalá. Byla přesvědčená o tom, že když nebude vzorná a poslušná, nezaslouží si pozornost ani lásku. Tento vzorec aplikovala nejen v práci, ale i ve vztazích k mužům.

V práci byla úspěšnou manažerkou s velkou odpovědností. Ale spokojená se sebou nebyla. Cesta k uzdravení vedla přes pochopení, že nemůže vztahovat všechno na sebe. Musela si sama pro sebe ujasnit, že rady druhých, co by měla udělat jinak, nemusí vnímat jako útok na sebe. Naučila se, že z kritiky si může vybrat, jaké informace přijme a jaké ne. Když uvěřila svým schopnostem a uvědomila si, co všechno dokázala a zvládla, byl to další krok k tomu, aby byla se sebou spokojenější.

Proč si lidé chtějí budovat sebevědomí ve vztahu? Co je k tomu vede? Je to nespokojenost ve vztahu nebo se sebou samým?

Častěji se setkávám s nespokojeností se sebou samým. A když klienti zmiňují nespokojenost s partnerovým chováním, upozorním je na to, že s tím ale nic neuděláme.

V takovém případě pracuji s klientem na tom, aby ho chování druhého nerozčilovalo a tolik nezraňovalo. Společně hledáme příčiny, které odhalí, proč má partnerovo chování na klienta takový vliv, a následně pracujeme na změně postoje.

Jak vám může psychoterapie pomoci

Jaký typ lidí k vám chodí s tím, že chtějí zvýšit svoje pracovní sebevědomí?

Mám zkušenosti převážně se zaměstnanci. Rádi by se víc prosadili, dojednali si lepší podmínky nebo se vzepřeli nadřízenému. Někteří bojují s vyhořením.

Hledání sebedůvěry a sebehodnoty v praxi

Jako čtyřiatřicetiletý Mirek, který za mnou přišel původně kvůli pracovnímu vyhoření. Tápal ve svém osobním i pracovním životě, nevěděl, co dál. Byl zaměstnaný ve velké korporaci a těžce nesl, že je jen jedno malé kolečko v systému. Nevěděl, jestli zůstane v Čechách, nebo zkusí nový život v zahraničí.

V první fázi jsme se soustředili na to, čeho chce v životě dál dosáhnout, co dělat. Po pár setkáních se rozhodl hledat si práci v menší firmě a cestování si ponechal zatím jen jako koníček. Přišlo mu to jako přijatelný kompromis. Nechtěl dělat ukvapené závěry a bourat svůj život od základu.

Pak se naše spolupráce přehoupla k práci na budování sebevědomí – jak si víc věřit v osobních vztazích i v práci. Rozplétali jsme jeho komunikační vzorce, kvůli kterým špatně vycházel s lidmi. Choval se velmi přísně a arogantně k ostatním, když se neřídili podle jeho kritérií, když nepracovali tak tvrdě jako on. Byl zaměřený jen na posuzování výkonů. To vedlo k tomu, že se cítil osamělý, nepřijímaný a nedoceněný.

Postupně si uvědomil, že může s lidmi mluvit i jinak. Přestal se tolik zaměřovat na pracovní výsledky. Zzačal lidi kolem sebe vnímat v souvislostech, naučil se vidět jejich osobnost jako celek, všímal si jejich přínosu pro ostatní. Díky tomu ubral na přísnosti a byl mnohem shovívavější ke druhým i k sobě. Změna komunikace přispěla k tomu, že se při jednáních i rozhovorech s kolegy začal cítit mnohem lépe. Jak se zlepšovaly jeho vztahy s okolím, uzdravovalo se i jeho sebevědomí.

Jak z příběhu vidíte, budovat zdravé sebevědomí může každý. I vy. Potřebuji pomoc a podporu? Obraťte se na odborníky, kteří vás na vaší cestě k uzdravení sebevědomí provedou.

Děkuji za rozhovor Janě Neuwerthové Šmýdovové, psychoterapeutce, která se věnuje vyhoření, sebevědomí a osobní vizi.

Použité fotografie z archivu Jany Neuwerthové Šmýdové